Gjuričová považuje za předsudek názor, že žena je špatnou matkou tehdy, když pracuje a zároveň má dítě tří let věku. Domnívá se, že děti mohou prospívat všechny stejně, ať už se rodiče starají o své dítě sami, či využívají i nerodičovskou např. chůva, nebo jeselskou péči. Vždy záleží na podmínkách dané rodiny a také individualitě dětí. Stejného názoru je i Jan Schneider ředitel Zdravotnického zařízení Podolí, který také stojí za myšlenkou, že připravenost dítěte na jesle, či jinou formu nerodičovské péče, hlídají dětem Praze 10 závisí čistě na připravenosti dítěte. Je nutné vycházet z konkrétních potřeb dítěte a vnímat jeho subjektivní pocity. Jinak by mohlo Praha 15 nechtěně dojít k určitému psychickému strádání dítěte. V rozhovoru s M. Marksovou Tominovou In Jitka Kolářová ed., V rozhovoru s L. Wichterlovou In Jitka Kolářová ed., Tomuto tématu se velmi podrobně věnují autoři Langmeier a Matějček Psychická deprivace dětí byla v hlídat děti Prahou 10 minulosti nejčastěji spojována s absencí péče matky, tedy s umisťováním děti do ústavní výchovy. Tento názor převládal až do padesátých let dvacátého století, kdy několik autorů J. Robertsonová, J.G. Howells, B. Wootonová In Langmeier a Matějček, poukázalo na to, že zdroj deprivace malých dětí můžeme nalézt i v rodinném prostředí. Tedy i tehdy, když dítě žije se svými rodiči, s matkou. Z této Jižní Město myšlenky se vychází i při dnešním chápání psychické deprivace. Tento názor se shoduje s Bowlbyho principy teorií vazby. Oba vycházejí z
předpokladu, že pokud neexistuje osoba, se kterou by dítě mohlo navázat pevný a jistý vztah, pak u něj dochází k nedostatečnému citovému hlídání dětí Praha 10 rozvoji a pocitu nejistoty. Samotný pojem deprivace označuje určité strádání, a to zejména v oblasti duševní. Následné vymezení koncepce psychické deprivace není dosud zcela jednotně ustálené, záleží na tom, ke které konkrétní psychické potřebě autoři deprivaci vztahují